Italové, pak hodně dlouho nic, pak Maďaři a nakonec snad i ti Slováci a Češi. Tak nějak by vypadal žebříček nepřizpůsobivosti národů. Nepřizpůsobivosti měřenou neustálou potřebou někomu v okolí sdělovat svá, zcela nepostradatelná moudra.
Pravda, k Italům to tak nějak patří. Stejně nás ale nepřestávalo udivovat, kolik hodin dokáží strávit neustálým brebentěním. O čem si tak mohou pořád povídat? Člověk by řekl, že pro samé kecání nemohou stihnout zažít v životě nic, o čem by si pak mohli vyprávět. No možná si vyprávějí o tom, jak si minule pěkně pokecali...
Nejvýkonnější byla jedna stará matriarchální Italka. Na jeden nádech mluvila tak půl hodiny. Havajské lovkyně perel by mohly závidět. Ostatní Italové kolem se ani moc nesnažili do jejího proudu slov vstupovat. Vždy pokorně počkali, až ji nejpozději za hodinu dech došel...
