Loď vyjíždí z hlavního města Pigadia. Hlavní město je opravdu silný výraz. Městečko čítá prý 2000 obyvatel, ale vypadá tak na 500 maximálně. Prostě taková přístavní vesnička. Loď je jedna ze dvou výletních na Karpathosu. Byli ještě letos celkem čtyři, ale dva kapitáni na sebe vzájemně poslali policii a oba ztratili licenci.
Sedáme na příď a to se ukazuje výbornou volbou. Krásný rozhled do kraje, vítr ve vlasech a šplouchajíci vlny pod kýlem. Na spodní palubě bylo dusno, na horní přeplněno. Nejhorší to ale bylo na zádi. Tam řval a čoudil motor a k tomu se přidalo tucet náruživých kuřáků. Než cestovat na zádi, to radši plavu těch skoro 50 km na Sarii za lodí...
V cíli nás čekala kouzelná zátoka s průzračnou vodou, bílou oblázkovou pláží lemovanou prastarými cypřiši. Abychom nezůstali přízemními, stoupáme pod vedením Viktora soutěskou vzhůru nahoru do opuštěné vesnice Argos a jejího kostelíka na kopci nad zátokou. Viktor střídá výklad ve slovenštině a v maďarštině. Vesnička byla obydlena poslední rodinou ještě v roce 1980. Pěstovali tu obilí, stejně jako Olymposané na Karpathosu. Pokud dokáže růst obilí v těchto vyprahlých kamenitých terasách, pak už asi dokáže růst všude. Voda je tu jen dešťová a každý dům ji sbíral ze střechy do cisterny vytesané do skály pod domem.Kostelik voněl kadidlem a byl od něj nádherný výhled do údolí. I on měl svou cisternu s bandaskou na provaze a rádi sme se její příjemně chladnou vodou osvěžili.
Cestou dolů obhlížíme ještě kostelík u zátoky a lačně se vrháme do chladivých vln Středozemního moře. Jdeme obhlédnout místní jeskyně. Jedna je opravdu nádherná. Po průlezu dutinami skalního masivu vede cesta ven úzkou průrvou zalitou mořem. Na dně trocha písku, zepředu slunce a výsledkem je hluboký tyrkysový zářez plný rybiček. Nádhera! Škoda, že nemám podvodní foťák. Dovolil jsem si proto vypůjčit fotku té krásy z webu www.recko.name.
