Večer byl ještě mladý, tak vyrážíme za jednou ze dvou místních kešek. Podle názvu u pramenů Arkasy. A nejen podle názvu. Opravdu jde o zdroj vody pro celou Arkasu.
Cesta vede zkratkou přes vesničku. Naštěstí. Její původní zaprášená podoba se tak před našima očima rychle mění na půvabnou spleť malinkatých uliček mezi stejně prťavými domečky nacpanými taverničkami a krámky. Každý centimetr čtverečný je využit, vše pečlivě a vkusně upraveno. Všude květiny a minižidličky zvoucí k usednutí.
Kráčíme dál až ke kouzelnému kostelíku nad vesničkou. Nádherné místo. Kocháme se výhledy na moře, vedlejší ostrov Kasos a domky pod námi.
K pramenům musíme vzhůru. Naštěstí ale jen kousek, pak už cesta spíše klesá údolím, na jehož protějším svahu vidíme trubky. Ledabyle pohozené trubky. Asi nějaká provizorní přípojka.
Jsme u cíle. Zásobník na vodu, malý betonový akvadukt a několik starých polorozbořených staveb kdysi sloužících evidentně podobnému účelu. Ze zásobníku vedou tři trubky, asi 10 cm průměru. Jsou to ty ledabyle na zemi pohozené, takže žádné provizorium, ale hlavní a veškerý přívod vody. Evidentně si tu ani s takhle důležitými věcmi hlavu příliš nelámou.
